Skip navigation Scroll to top
LGT
Scroll to top

Role a úlohy ve státě

Kníže je hlavou státu Lichtenštejnsko. Společně s lidem vykonává státní správu dle nařízení lichtenštejnské ústavy a dalších právních předpisů.

Kníže a lid mají sice na sobě nezávisle vlastní práva a povinnosti, mnoho úkolů je ale možné realizovat pouze společně. Například návrh zákona musí odsouhlasit kníže a také lid. Souhlas lidu je vykonáván buď nepřímo zemským sněmem, nebo přímo referendem.

Práva a povinnosti knížete

Následující práva a povinnosti hlavy státu jsou zakotvena v lichtenštejnské ústavě:

  • Imunita (Art. 7, Abs. 2)
  • Zahraniční záležitosti (Art. 8)
  • Spolupůsobení na zákonech (Art. 9, 64 u. 65)
  • Vydávání nařízení (Art. 10, Art. 49)
  • Soudnictví (Art. 11 u. 69)
  • Udělení milosti (Art. 12)
  • Zemský sněm (Art. 48 u. 54)
  • Vláda (Art. 79, 80 u. 87)
  • Inaugurace (Art. 13 u. 51)
  • Vyslovení nedůvěry (Art. 13ter)
  • Zrušení monarchie (Art. 113)

Kníže nepodléhá soudní pravomoci a není právně zodpovědný.
To platí také o členu knížecí rodiny, který zastupuje knížete jako hlavu státu a vykonává jeho úkoly.

Kníže zastupuje stát ve všech vztazích k cizím státům.
Tento úkol plní kníže bez dopadu na nezbytné spolupůsobení zodpovědného vládnutí. Ratifikuje státní dohody osobně nebo deleguje zplnomocněného. Část mezinárodních smluv potřebuje souhlas zemského sněmu, aby byly platné.

Každé usnesení zemského sněmu, jehož předmětem je souhlas se státní smlouvou, podléhá referendu, pokud zemský sněm takto rozhodne nebo pokud vznese požadavek minimálně 1500 oprávněných voličů, případně minimálně čtyři obce.

V zahraničních záležitostech hraje kníže zvláště aktivní roli, jež dalekosáhle překračuje běžné povinnosti reprezentace. Jako příklady této aktivní zahraniční politiky knížecí rodiny je možné uvést ustanovení vyslanectví v Bernu v roce 1944 za vlády knížete Franze Josefa II. na vlastní náklady, stejně jako vstup Lichtenštejnska do OSN v roce 1990 a vstup do Evropského hospodářského prostoru v roce 1995 za knížete Hanse Adama II.

Kníže aktivně působí v legislativě a má právo navrhování a schvalování zákonů
Právo iniciativy umožňuje knížeti předložit výnos, změnu nebo zrušení zákona formou vládního zákona. Každý zákon musí kníže schválit. Pokud kníže zákon nepřijme do šesti měsíců, pak je považován za zamítnutý.

Na rozdíl od mnoha dalších států kníže jako hlava státu zákony nepodepisuje, popř. neschvaluje pouze formálně. U knížecího souhlasu se daleko více jedná o zásadní součást zákonodárství. Teprve knížecím souhlasem a následujícím spolupodpisem předsedy vlády a zveřejněním nabývá předloha účinnosti a platnosti.

Pokud kníže odmítne schválení, pak zákon nenabude platnosti a je definitivně zamítnut. Knížecí rodina dosud užila toto právo veta pouze dvakrát: v roce 1961 u předlohy nového zákona o honu a v roce 1994 při změně zákona o státním zastupitelství.

Kníže je zmocněn k vydávání knížecích nařízení
Kníže například svolává takovými nařízeními zemský sněm na počátku roku. Ke knížecím nařízením patří také mimořádná nařízení. Takovým nařízením může kníže v naléhavých případech – bez účasti zemského sněmu, ale s ratifikací předsedy vlády – zavést opatření k bezpečnosti a blahobytu státu. Mimořádná nařízení pozbývají své platnosti nejpozději šest měsíců po jejich vyhlášení.

Kníže jmenuje soudce podle zvláštního postupu. Soudce vybírá komise, jejíž složení je následující:
Kníže (předseda), zástupce zemského sněmu a člen vlády (ministerstvo spravedlnosti) stejně jako členové dodatečně povolaní knížetem. Tato komise navrhuje k volbě kandidáty zemskému sněmu, se kterými musí kníže souhlasit.

Pokud zemský sněm schválí kandidáta, jmenuje jej kníže následně soudcem. Pokud zemský sněm odmítne kandidáta doporučeného komisí a pokud během čtyř týdnů nedojde o novém kandidátovi ke shodě, pak musí zemský sněm navrhnout protikandidáta a stanovit referendum.

V případě referenda jsou také občané země, kteří mají právo volit, oprávněni pod podmínkou iniciativy nominovat kandidáta. Kandidáta, který obdrží většinu hlasů, jmenuje kníže soudcem. Tento způsob volby platí pro soudce všech obecných soudů, soudce správního soudu stejně jako pro soudce státního zastupitelství.

Kníže má právo udělovat milost
Má také možnost zmírnit a přeměnit právně vynesené tresty a pozastavit zahájená šetření.

Kníže má právo svolat zemský sněm, ukončit schůzi a ze závažných důvodů nejvýše na tři měsíce jeho činnost odložit nebo jej rozpustit.
Kníže tradičně zahajuje slavnostním trůnním proslovem zemský sněm na počátku roku.

Kníže jmenuje jednomyslně se zemským sněmem na jeho návrh předsedu vlády a vládní rady
Kníže zavazuje přísahou předsedu vlády. Pokud vláda ztratí důvěru knížete nebo zemského sněmu, pak zaniká její oprávnění na výkon úřadu. Pokud ztratí důvěru knížete nebo zemského sněmu jeden z členů vlády, pak učiní jednomyslné rozhodnutí o ztrátě oprávnění k výkonu úřadu kníže a zemský sněm.

V případě nástupnictví na trůn musí zemský sněm svolat zvláštní zasedání do 30 dnů.
Na tomto zasedání potvrdí nástupce na trůnu písemným dokumentem, že "bude vládnout Lichtenštejnsku v souladu s ústavou a ostatními zákony, zachová jeho integritu a bude dodržovat zemská knížecí práva nerozlučně a stejným způsobem". Poté následuje inaugurace poslanci.

Lid může knížeti vyslovit odůvodněnou nedůvěru.
K tomu je zapotřebí požadavku minimálně 1500 oprávněných voličů. Zemský sněm při žádosti o vyslovení nedůvěry podá doporučení a nařídí referendum. Pokud bude požadavek lidu přijat, pak se postupuje podle rodinného řádu knížecí rodiny.

Lid může podat požadavek zrušení monarchie.
K tomu je zapotřebí požadavku minimálně 1500 oprávněných voličů. Pokud podnět lidu bude přijat, musí zemský sněm vypracovat novou ústavu na republikánském základě. Tu musí nejdříve rok a nejpozději po dvou letech předložit k referendu. Knížeti přináleží právo předložit novou ústavu při tomtéž referendu.